Pořadatelé
Elanor & Anerin, 15/6 16:35h

Koho to vůbec napadlo začít pořátat tuto akci - jezdit 24 hodin na kolobežce? Odpovídá jeden ze čtyřech hlavních pořadatelů Jiří Bárta:     Vzniklo to tak, že mě kamarád asi před deseti lety pozval na takovýto podobný závod do České Lípy do Sosnové. Tam jsem si to zkusil a pak když jsme jednou chtěli vědět jesti budou zase koloběžky, tak se najednou stalo, že se ten závod nekonal a nevěděli jsme do poslední chvíle jestli to bude nebo nebude. Proto jsme si řekli, že než se dohadovat kdy to bude a jestli to vůbec bude, tak si to radši uděláme sami. No, a takhle to vzniklo.

Jste spokojen s tím, kolik je tady dnes lidí?     Je to vynikající! Začínali jsme v prvním ročníku se šesti družstvy; a i tak to byl hezký závod. Příští rok jsme měli devět družstev - a v dalších ročnících to už bylo o skutečném závodění. Dnes je tu 22 družstev, z toho 7 dětských. Vlastně 21, protože jedno družstvo se nesešlo. Družstvo tedy tvoří 6 lidí?     Maximálně 6 lidí. A minimálně?     Nejméně jeden :-) Ale jeden závodník se už připravuje na příští rok, tak uvidíme... Mám kamaráda, který podobný závod skutečně jel sám - musel si samozřejmě dát přestávku, ale za 24 hodin ujel asi 220km.

Existují nějaká pravidla pro střídání závodníků?     To záleží čistě na taktice týmu. Někdo se střídá po jednom kole, někdo po dvou. Také to, jestli si půjde v noci někdo lehnout záleží na vzájemné dohodě v týmu.

Kolik kilometrů obyčejně ujedou týmy na prvních místech?     Bývá to přes 500km - a to je krása! Našemu družstvu se to podařilo dvakrát (v posledních dvou ročnících) a musím říct, že jsme si skutečně sáhli až na dno.

Jaký máte vlastně původní vztah ke koloběžkám? Kdy jste začali závodit na koloběžkách?     Jak jsem říkal, já jsem se k tomu dostal náhodou, kamarád mě pozval na závody a líbilo se mi to, tak jednou za rok takhle blbnem. (říká J. Bárta) Pak se po republice jezdí i jinak závody na koloběžkách. Teď jsme tady měli před 14 dny ve městě, to jsme také pořádali my.

Jak byla dlouhá trasa?     To bylo jen kolem Mírového náměstí. To mělo asi jenom 900 metrů. Tenhle závod má jedno kolo dlouhé 1390 m. A předchozí sobotu jeli po cyklistické stezce, to bylo 16,5 km tam a zpátky, tedy dohromady. Přijela sem "celá republika" a jeden Fin.

Jak dlouho trvá příprava takového závodu?     Ono je to průběžně. Ne, přes celý rok ne. Co je duležitý: někdy v lednu podáme žádost na místním úřadě, oni nám vydají povolení, že můžeme závodit. Během měsíce se to většinou podaří získat. A pak už většinou sháníme jenom někoho kdo nám věnuje ceny na závod. Nic moc složitýho. Všechno taková kamarádská výpomoc. Jeden kamarád udělá program, druhej kamarád zařídí tohle, takový jako vy ve škole... no, tak ne, dobře, tak jako my kdysi ve škole... :-) A je hrozně neodbytnej. Tak dlouho otravuje, až tomu člověku nezbude než říct: "Tak jo, Jirko, když jinak nedáš..." :-) (To nám do rozhovoru vstoupil druhý z organizátorů Dan Jareš) A pak už se vezete. A budete v organizování tohoto závodu i nadále pokračovat?     Myslím, že jsme založili dobrou tradici. A rádi bychom v tom pokračovali. Nám se to líbí. :-) Myslím, že teď už by byla škoda to těm lidem neuspořádat.

Závodí se na koloběžkách také jinde v Evropě nebo je to taková rarita?     Koloběžky se jezdí už hodně, hodně let. Dokonce snad už v předminulém století. Ale závody se u nás v republice jezdí snad od roku 1962 byla tam asi 10letá přestávka, ale jezdí se profesionální závody rollo ligy, jezdilo se hodně na takových malých koloběžkách, podobných jako má tým Zero. Tak na takových se jezdily oficiální závody koloběhu v Československu. Ještě pořád se na nich jezdí, ale závodníci teď přechází na velké koloběžky, jako máme my, protože je to pohodlnější a rychlejší. Podstatou ale zůstává, že to musí být jen koloběžka, nesmí na tom být nic jiného, než jenom pohym hezky nožičkou, touhle nebo druhou. (ukazuje na nohy)

Na rozpoutanou diskuzi mezi redaktory o "úspěších" promo-účasti našeho týmu v tomto závodě reagoval Jiří bárta takto:     Ono je to takhle: Každé družstvo družstvo jede s jiným cílem. Někdo jede, aby vyhrál, někdo proto, aby si něco dokázal. Někdo se sem přijde pobavit. Někdo vybalí dokonce gril, někdo sem přijede - je to asi tři roky zpátky, přijelo družstvo, které se jmenovalo PivoKoloBěžci, vybalili asi šest bas piv a postupně udolávali, až došlo, tak přivezli další a tak... Nebyli na to sami, i když to tak vypadalo, měli tu totiž hodně kamarádů, a proto to tak rychle ubývalo. Ti závodníci toho tolik nevypijou. Když chce někdo jezdit, tak alkohol ve velké míře nepřispívá k velkým sportovním výkonům.

Jak to vypadá finančně? Máte z pořádání závodu nějaký zisk nebo naopak musíte do toho nějaké peníze vložit?     Podaří se občas sehnat od jiných kamarádů, kteří mají firmu, nějaké peníze jako sponzorský dar, takže můžu říct, že poslední tři roky jsem to toho nemusel vrazit ani korunu.

Jaké ceny jsou tedy pro vítěze připraveny?     Nádherné! :-) Máme dokonce připravené sošky koloběžky, které jsme objednali u keramičky. Loni jsme jich měli 6, letos je máme pro první tři místa. A samozřejmě spousta věcí k tomu, které se nám podařilo sehnat. Od Severočeské plynárenské společnosti, od firmy SportIn a to nejdůležitější Lybar Amdal (patří k nim družstvo Coyote). Cen máme hodně a hodně z nich cenných. Pěkné věci, stojí to i za to. Ale ti závodníci nevědi, co je připraveno a je vidět, že jim to nechybí, dozvědí se to vlastně až na konci. Jeden rok přinesla dokonce jedna maminka dort.

Děkujeme za rozhovor